job description

Hodně lidí se ptá, co na Islandu vlastně dělám za práci...

Pracuji v jedné rodinné rybářské firmě v Olafsviku. Není to však romantické Hemingwayovské lovení ryb na rozbouřeném moři, jako spíš každodenní rutina ve fabrice.

Bohužel je zakázáno fotit, tak jsem tuhle fotku střelil od pasu. Určitě ale zkusím sehnat další s větší výpovědní hodnotou.

Ryba na fotce se islandsky nazývá Langa. Langa je treskovitého rodu a vypadá jako český mník s tím rozdílem, že dorůstá cca dvou metrů.

Kromě Langy zpracováváme různé druhy tresek a platýsů. V průběhu roku se prý budou druhy ryb měnit, jsem zvědav hlavně na Monkfish - taková rybí příšera. Fotky ryb pro vás časem určitě pořídím, teď jsem stále ve zkušebce, tak nemůžu moc riskovat:-D V popisu práce mám jako začátečník především čištění ryb, odřezávání líček a hrdel z obrovských tresčích hlav (nejlepší maso na rybě), vyřezávání červů z masa (možná by jste se divili, kolik červíků se dá v jedné rybce najít:-) ), trhání a odřezávání ploutví.

Pokud vyrazíte na vyjížďku na kole v Česku je pravděpodobné, že na silnici občas narazíte na přejetého zajíce nebo kostřičku sraženého ptáčka, na Islandu jsou to hlavně ryby:))

Samozřejmě za to můžou ti chuligáni racci:)

Mínusy práce v rybí fabrice na Islandu jsou: velký hluk z mašin, všudy přítomné mokro a rybí sliz, bolest a odkrvení namožených rukou, únava oči - většinou celý den civíte do jednoho místa.

A taky mě velmi překvapilo neuvěřitelné množství odpadu (plastu) a saponátů - ztratil jsem iluze o rybě jako zdravé potravině - zdravá určitě je, ale ke každému filé připočtěte solidní nesmazatelnou eko stopu v podobě několika gramů plastu a desinfekčních saponátů - daň za the best hygienu.

Plusy: výborný mezinárodní kolektiv Islandsko-polsko-bosensko-maďarsko-filipínsko-český, dle islandského zákona máte právo na čtyři placené přestávky v osmihodinové pracovní době (pokud je přesčas, zaměstnavatel nám koupí sváču), můžu poslouchat hudbu nebo audio knihy během práce, do práce i z práce jdu s čistou hlavou a celkem často dostanete zdarma nějakou tu výbornou čerstvou rybičku:)

landing

V sobotu v jedenáct se společnost Wizzair pokusila od druhé přistání na Islandu a vyšlo to!
Pod námi je Reykjavik.

Na letišti v Keflaviku čekal starší usměvavý pán Bubby-nejhodnější Islanďan ze všech. Jelikož Islanďani mají hodně svéráznou výslovnost, většina z nás mu rozuměla Puppy, což znamená v engliš štěně a na něj to fakt sedí. 
Pod slovem nás si představte pár Slováků, pár Maďarů a Terku, která nemá ráda jahody a je z Jahodova.

Puppy nás vzal dodávkou přes Reykjavik, Borgarnes do Olafsviku-rybářského městečka cca 1000 obyvatel, kde se nachází i rybářská továrna a žlutý dům kde bydlím.

Už samotná cesta do Olafsviku naznačila, že Islandská příroda bude zcela odlišná a překvapivá od té Evropské.
Zde několik fotek z auta.

Olafsvik a pohled z našeho žlutého domu.

Průvodce od Lonely Planet doporučuje rybářským "městem" Olafsvik projet a raději nezastavovat, jelikož tam chcípl pes:)

Ale něco by se snad našlo, třeba moderní luteránský kostel,

rybářský přístav

vodopád, když fučí pravý islandský větr padá nahoru do nebe.

Na závěr si dovoluji poodhalit své ubytovací soukromí. V porovnání s hotelem v Budapešti je to trošku změna. Na borčus dohlíží shůry svatej Juris a islandská kosatka.

A jako vrchol dne, poslední fotka-sociálky.
Společný, mezinárodní, značně používaný prostor šesti Poláků, dvou Maďrů, dvou Slováků a jedné Češky, ani dveře si pořádně zavřít nemůžete. Navíc vedlejší místnost je kuchyň, takže se všechny vůně, pachy a zvuky mísí a promíchávají:-D
No, po některých vymoženostech z domova se mi trochu stýská:)

Islandský snořič - beginning

Ahoj kamarádi,
rozhodl jsem se, že pro Vás zkusím psát něco jako bloggg! Předpokládám, že to vyvolá úsměv ve vaší tváři, možná i zděšení...mé jazykové schopnosti se omezují prakticky jen na mateřský jazyk a i ten je pro mě celkem voříšek! Ale dost trapnejch keců, jen jsem vás chtěl připravit na stále se opakujíce se slovesa, chybějící písmena, nesmyslnou interpunkci a tak dále.

Za blog může Tom zvaný Mošťa. Když mi svoji myšlenku vnukl, myslel jsem si svoje, ale postupem času musím uznat, že to byl výbornej nápad. Díky za něj! Společně si to můžeme užít, nasávat Island a zapnout/vypnout, kdy se nám zachce. Nečekejte sáhodlouhé články a košaté souvětí, spíš to bude fotoblog.
  
Na začátek bych se rád omluvil za mrtvého brouka, že jsem nekomunikoval přes massenger, maily, whatsAppy, jak jistě víte, moc na tyhle vymoženosti nejsem a hlavně toho na začátku na mě bylo dost a neměl jsem přístup k wifi. Tím víc děkuji za mnohé povzbudivé a jiné krásné zprávy od vás. Už teď mi chybíte.

Blog jsem nazval Islandský snořič. Islandský je asi jasný a slovo snořič má původ u sestřenky Bětky a jejich kamarádů. Je to člověk, který se s nadšením a zvědavostí noří do království kontejneru-dumpster diving (anglická slovíčka v textu neznamenají, že ovládám angličtinu, ale spíše to, že se ji snažím dostat do hlavy, třeba i touto formou). Snad se mi časem podaří vylovit fotku z telefonu, která vše zcela objasní. Důvodem, proč jsem snořiče použil není jen sladké materialistické království kontejnerů, ale i kniha Čtyři dohody, která mluví o nového snu... Jestli nevíte o čem mluvím, tak si ji přečtěte.

No nic, tresky, watherfall kontejnery, hakarl, gejzíry, west fjordy, Eyafjallajokull, polární lišky, northern lights, duhové hory, vínbúdin, Olafové, trollové, puffini, skyr a jiné serepetičky už čekají na objevení...

Začal bych starým dobrým klišé: Všude dobře, doma nelíp:)
Naprosto luxusní dort od Blanky hned ze startu. Takovou dobrotu na Islandu neochutnáš.

Odlet z Budapeště v pátek 28. dubna 2017.
Let do Keflaviku měl trvat čtyři a půl hodiny, bohužel jsme ještě netušili, že přistát na Islandu není žádná prd..

Kvůli namrzlé ranveji v Keflaviku, se letadlo otočilo na patě. S mezipřistání ve Skotsku jsem letěli zpět do Budapešti. Pod námi je Skotsko. Jelikož má angličtina prakticky neexistuje a pilotovi mluvícího z šustících repráčků stejně většinou prd rozumí i the best speaker jako moje spolucestující Terka, bylo mé překvapení ze Skotského islandu o to větší. Pole, louky, stromy, silnice vesnice, dálnice prostě život v rozpuku-takové je Skotsko.

V sobotu  02:00 nás vysadili v Budapešti s tím, že to zase zkusíme za pár hodin znovu.
Wizzair byl tak laskav a zaplatil nám hotel se snídaní. Cesta do hotelu trvala asi hodinu, zabookování a ubytování skoro dvě, takže do postele se šlo kolem páte raní a v sedm snídaně. Moc jsem si neužil, ale hotel přepichovej :-D
Na pokoji bylo snad úplně všechno v četně županu s papučkama. Nedalo mi to,musel jsem se trapně vyfotit, župan udělal radost.

Pro porovnání s ubytováním na Islandu uvádím pár fotek navíc.

No, pěkný, ale myslím, že za chvíli  hotelový luxus asi omrzí.