landing

V sobotu v jedenáct se společnost Wizzair pokusila od druhé přistání na Islandu a vyšlo to!
Pod námi je Reykjavik.

Na letišti v Keflaviku čekal starší usměvavý pán Bubby-nejhodnější Islanďan ze všech. Jelikož Islanďani mají hodně svéráznou výslovnost, většina z nás mu rozuměla Puppy, což znamená v engliš štěně a na něj to fakt sedí. 
Pod slovem nás si představte pár Slováků, pár Maďarů a Terku, která nemá ráda jahody a je z Jahodova.

Puppy nás vzal dodávkou přes Reykjavik, Borgarnes do Olafsviku-rybářského městečka cca 1000 obyvatel, kde se nachází i rybářská továrna a žlutý dům kde bydlím.

Už samotná cesta do Olafsviku naznačila, že Islandská příroda bude zcela odlišná a překvapivá od té Evropské.
Zde několik fotek z auta.

Olafsvik a pohled z našeho žlutého domu.

Průvodce od Lonely Planet doporučuje rybářským "městem" Olafsvik projet a raději nezastavovat, jelikož tam chcípl pes:)

Ale něco by se snad našlo, třeba moderní luteránský kostel,

rybářský přístav

vodopád, když fučí pravý islandský větr padá nahoru do nebe.

Na závěr si dovoluji poodhalit své ubytovací soukromí. V porovnání s hotelem v Budapešti je to trošku změna. Na borčus dohlíží shůry svatej Juris a islandská kosatka.

A jako vrchol dne, poslední fotka-sociálky.
Společný, mezinárodní, značně používaný prostor šesti Poláků, dvou Maďrů, dvou Slováků a jedné Češky, ani dveře si pořádně zavřít nemůžete. Navíc vedlejší místnost je kuchyň, takže se všechny vůně, pachy a zvuky mísí a promíchávají:-D
No, po některých vymoženostech z domova se mi trochu stýská:)