rozhodl jsem se, že pro Vás zkusím psát něco jako bloggg! Předpokládám, že to vyvolá úsměv ve vaší tváři, možná i zděšení...mé jazykové schopnosti se omezují prakticky jen na mateřský jazyk a i ten je pro mě celkem voříšek! Ale dost trapnejch keců, jen jsem vás chtěl připravit na stále se opakujíce se slovesa, chybějící písmena, nesmyslnou interpunkci a tak dále.
Za blog může Tom zvaný Mošťa. Když mi svoji myšlenku vnukl, myslel jsem si svoje, ale postupem času musím uznat, že to byl výbornej nápad. Díky za něj! Společně si to můžeme užít, nasávat Island a zapnout/vypnout, kdy se nám zachce. Nečekejte sáhodlouhé články a košaté souvětí, spíš to bude fotoblog.
Na začátek bych se rád omluvil za mrtvého brouka, že jsem nekomunikoval přes massenger, maily, whatsAppy, jak jistě víte, moc na tyhle vymoženosti nejsem a hlavně toho na začátku na mě bylo dost a neměl jsem přístup k wifi. Tím víc děkuji za mnohé povzbudivé a jiné krásné zprávy od vás. Už teď mi chybíte.
Blog jsem nazval Islandský snořič. Islandský je asi jasný a slovo snořič má původ u sestřenky Bětky a jejich kamarádů. Je to člověk, který se s nadšením a zvědavostí noří do království kontejneru-dumpster diving (anglická slovíčka v textu neznamenají, že ovládám angličtinu, ale spíše to, že se ji snažím dostat do hlavy, třeba i touto formou). Snad se mi časem podaří vylovit fotku z telefonu, která vše zcela objasní. Důvodem, proč jsem snořiče použil není jen sladké materialistické království kontejnerů, ale i kniha Čtyři dohody, která mluví o nového snu... Jestli nevíte o čem mluvím, tak si ji přečtěte.
No nic, tresky, watherfall kontejnery, hakarl, gejzíry, west fjordy, Eyafjallajokull, polární lišky, northern lights, duhové hory, vínbúdin, Olafové, trollové, puffini, skyr a jiné serepetičky už čekají na objevení...
Naprosto luxusní dort od Blanky hned ze startu. Takovou dobrotu na Islandu neochutnáš.
Odlet z Budapeště v pátek 28. dubna 2017.
Let do Keflaviku měl trvat čtyři a půl hodiny, bohužel jsme ještě netušili, že přistát na Islandu není žádná prd..
Kvůli namrzlé ranveji v Keflaviku, se letadlo otočilo na patě. S mezipřistání ve Skotsku jsem letěli zpět do Budapešti. Pod námi je Skotsko. Jelikož má angličtina prakticky neexistuje a pilotovi mluvícího z šustících repráčků stejně většinou prd rozumí i the best speaker jako moje spolucestující Terka, bylo mé překvapení ze Skotského islandu o to větší. Pole, louky, stromy, silnice vesnice, dálnice prostě život v rozpuku-takové je Skotsko.
V sobotu 02:00 nás vysadili v Budapešti s tím, že to zase zkusíme za pár hodin znovu.
Wizzair byl tak laskav a zaplatil nám hotel se snídaní. Cesta do hotelu trvala asi hodinu, zabookování a ubytování skoro dvě, takže do postele se šlo kolem páte raní a v sedm snídaně. Moc jsem si neužil, ale hotel přepichovej :-D
Na pokoji bylo snad úplně všechno v četně županu s papučkama. Nedalo mi to,musel jsem se trapně vyfotit, župan udělal radost.
Pro porovnání s ubytováním na Islandu uvádím pár fotek navíc.
No, pěkný, ale myslím, že za chvíli hotelový luxus asi omrzí.
Žádné komentáře:
Okomentovat